ASI BYCH SE MĚL PŘEDSTAVIT...

Jméno snad znáte, tak tedy dál: pocházím ze středočeského Nižboru. Táta byl kdysi plachtař, kamarádil se s dalšími Nižboráky, mistrem světa v týmech, vicemistrem světa jednotlivců a několikanásobným, mistrem republiky, akrobatem Jirkou Pospíšilem nebo Bohoušem Soukupem, modelářským mistrem republiky F3B a českým reprezentantem a snadno mne nakazil láskou k letadlům. Přivedl mne k modelařině, vodil mne na letiště, tehdy hlavně do Bubovic, a snad ani nikoho nepřekvapilo, že jsem se po základce rozhodl vyučit v Aeru Vodochody. Tam jsem pak i pár roků pracoval, než přišla bída devadesátých let, kdy už dávno nebyla Varšavská smlouva, najednou nebylo co dělat a nás "Aerováky" vozili do Krkonoš sázet stromky, abychom si alespoň něco vydělali. O nějakých L-159 se ještě ani nemluvilo, o výrobě pro Boeing či vrtulníky nikdo ještě ani nesnil, a já (zbaběle) výrobu třicet devítek bez práce opustil.

Neopustil jsem ale letiště a okolo letadel se dál točil v Rakovníku a posléze v Praze-Letňanech, kde jsem věřil, že znovu rozjedeme Starou Aerovku k novému životu... No, to se nepovedlo, někomu zkrátka víc voněly peníze v ruce, než v letectví a všechno to šlo v roce 2004 do kopru... A tím (zatím) skončila i má celkem krátká pilotní dráha s TL 132 Condor. Pak jsem se stal novinářem a po několika letech ve středních Čechám jsem se rozhodl studovat a přesunout se do Opavy. A dostal tam i práci v novinách. Tu jsem časem vyměnil za práci pro Slezskou univerzitu a teď, více než o třináct let později, pracuji pro opavský magistrát na tiskovém oddělení.

Letadlům a letectví ale fandím i dnes. Mám rád všechny ty létající aparáty kolem. Znám stále řadu skvělých lidí, kteří letectví dělají opravdově, rád fotím na akcích a leteckých dnech a občas i něco napíšu pro nějaké noviny či časopis. Vetřel jsem se mezi mošnovské spottery, nosím triko Martin Šonka fanclubu, tají se mi dech při leteckých exhibicích, hltám knihy o letecké historii... A pustil se do toho nádherného dobrodružství zvaného bezmotorové létání. Na letišti V Dolním Benešově sedám do kabiny Blaníka, který má pod kabinou logo Slezského aeroklubu Zábřeh.