Let do Anglie skončil v horách Kréty
Nedovedu si představit dovolenou, kde bych se alespoň jednou nepodíval na historii letectví. Podobně, jako jsem minule navštívil v Rize bývalé hangáry pro vzducholodě Zeppelin, letos, při cestě po Krétě, jsem se vydal na hřbitov spojeneckých vojáků padlých v období II. světové války. Válečný hřbitov v zátoce Souda Bay východně od centra města Chania má asi 1 500 hrobů spojenců z bitvy o ostrov v roce 1941 i z doby osvobození Kréty.[1] Polovina z nich je beze jména. Místo, kde najednou máte mimořádnou úctu a pokoru...
Nebyla sice možnost jít od pomníku k pomníku, ale našel jsem i hodně letců. Na jednom z pomníků jsem si přečetl nápis: FS Dennis Howard Pomeroy, 1219525, Air Gunner, Royal Air Force Volunteer Reserve, národnost: Spojené království, KIA 22. listopadu 1945, ve věku 24 let. Byl to sice jen jeden z mnoha, ale přesto jsem začal hledat další informace o smrti tohoto letce.
Je to vlastně příběh smůly a
zbytečného zmaru. Bylo už dávno po válce, celá Evropa se znovu pustila do
obnovy boji poničených měst a obcí, průmysl se probouzel k novému životu a
lidé se připravovali na první poválečnou zimu. Většina z těch, kteří byli
zavlečeni na nucené práce či do koncentračních táborů, se už vrátila domů, domů
mířili i vojáci ze všech bojišť nejděsivějšího konfliktu lidstva v historii.
Zkrátka po euforii z opět nabyté svobody pomalu přicházela běžná všednodennost a ti, kdo přežili šest let válečného běsnění,
hleděli do budoucnosti s velkou nadějí.
Na některé ale cesta domů teprve čekala. Také osm příslušníků 214. perutě RAF se probudilo 22. listopadu 1945 v Palestině s nadějí, že už dnes se setkají se svými blízkými doma. Možná se u snídaně bavili o svých rodinách, maminkách, dívkách... Jejich úkolem bylo přeletět na základnu Oulton ve Velké Británii letoun Consolidated B-24J Liberator Mk. IV. KL587 (výr. č. 44-49470), který byl vyčleněn z výzbroje 34. perutě, patřící k South African Air Force neboli SAAF.
Stroj byl RAF předaný v únoru 1944[2]. Dne 3. dubna 1944 byl přidělený 34. peruti SAAF a účastnil se operačních letů spojenců ve Středomoří a v Evropě ze základen v Itálii. Mimo náletů na německá města létali Jihoafričané také nad Varšavu s pomocí a zásobami během povstání polské Armie Krajowe pod velením generála Bora Komorowského, při čemž utrpěli v srpnu 1944 své největší ztráty[3], a s podobnou pomocí zajišťovali i zásobování řeckých a jugoslávských partyzánů. Konkrétní podobu letadla KL587 neznáme, ale je pravděpodobné, že na něm bylo uplatněné klasické zbarvení letounů RAF se znakem perutě pod pilotním prostorem a oranžovým středem znaku místu červeného, jak ukazuje obrázek jiného stroje letky níže . To bylo jedno z poznávacích znamení letadel SAAF. Dne 4. března 1945, kdy se z jihoafrické perutě těžkých bombardérů stala peruť dopravní, byl stroj přeřazený k 614. peruti RAF v Amendole, která byla následně transformována na 214. peruť RAF a přesunuta na Střední východ. Zde se letci přeškolovali na letouny Lancaster[4] a Liberátory tak byly najednou bez práce. V listopadu 1945 stroj KL587, už zbaveného většiny palubních zbraní, čekal přelet a rozebrání v Anglii.
K letu byla určena osmička letců Dobrovolnické rezervy Royal Air Force (Volunteer Reserve Royal Air Force - RAFVR). Velitelem letadla byl jmenovaný WO Donald Oliver Bradburn, bývalý příslušník 34. perutě SAAF, a celou posádku tvořili pilot W/O Reginald Ernest Twomey, telegrafista Fg/Off James Craig, navigátor FS Terence Noel Gallagher, střelci FS Frank Henry Hall, FS Ernest Henry Hartrey, Dennis Howard Pomeroy a bombometčík FS Patrick Sinnett.
Liberátor se po startu vydal západním směrem. Zamířil nejprve na Řecko, pak měl letět přes Itálii a Francii do Anglie. Prozatím nemáme k dispozici žádný ověřený dokument, ale podle všeho při přeletu nad ostrovem Kréta letoun narazil do horského masivu a havaroval. Žádný zatím dostupný pramen nám neobjasnil ani příčinu, počasí či přesné místo. Tuto informaci nemá ani správa hřbitova, ani jihoafrický badatel Stephan Both, který se soustředí na činnost SAAF a jejích letadel a snažil se hledat přímo na Krétě. Jisté ale je, že posádka náraz nepřežila.
Podle materiálů 214. perutě se letci stroje KL587 stali úplně posledními válečnými oběťmi II. světové války na Krétě – let byl považovaný za bojový, protože na palubě bombardéru zůstal jeden kulomet. A také to byla nejspíše jediná posádka perutě, která zahynula na letadle Liberátor. Hroby letců z KL587 dnes najdeme na spojeneckém hřbitovu v zátoce Souda Bay nedaleko města Chania. Na hrobech můžeme vedle data smrti číst také údaj o věku letců – 22 let, 19 let, 24 let, 21 let, 22 let, 20 let… Válka si vybírala svou daň i po té, co zbraně utichly.
Děkuji své přítelkyni za to, že se mnou ztrácela dovolenkový čas na takovém místě, jakým je hřbitov.
[1] Na Souda Bay War Cemetry nejsou jen padlí a zemřelí z období II. světové války, ale je zde pohřbeno i několik vojáků Velké války 1914 - 1918 a také několik civilních osob.
[2]
Zdroj:
Sériová čísla USAAF 1944 (44-40049 až 44-70254). Dostupné on-line zde:
https://www.joebaugher.com/usaf_serials/1944_4.html
[3] Zdroj: https://warfarehistorynetwork.com/article/heroic-warsaw-airlift/
[4]
V dalším období byla 214. peruť dne 15. dubna 1946 přečíslována na 37.
peruť a přesunuta do Upwoodu, v únoru 1950 byla vyzbrojena Lincolny a
zúčastnila se akcí v Keni během povstání Mau-Mau. Ke dni 30. prosince 1954 byla
rozpuštěna, ale mezi 15. červnem a 1. srpnem 1955 byla opět mobilizována jako
80. peruť a operovala z Laarbruchu na hranicích Německa a Nizozemska, a
přezbrojila na tankery Valiant a později Victor. V září 1956 v době
Suezské krize odletěla na Maltu kvůli Suezské krizi a s tankery létala na
dalších misích až do rozpuštění 28. ledna 1977.