Henry François Joseph de La Vaulx

Protože kolébkou letectví je Francie, jistě se nebudete zlobit, že dalším, na koho se podíváme, bude francouzský vzduchoplavec a autor dobrodružných románů Henry François Joseph de La Vaulx. 

De La Vaulx se narodil 2. dubna 1870 v Bierville do rodiny pyšnící se starobylým šlechtickým titulem. Jako sídlo si rodina vybrala panství a zámek Rozoy-Bellevalle v kantonu Condé-en-Brie na jihu departementu Aisne.

Už jeho mládí bylo plné dobrodružství – ve svých 19 letech se například zúčastnil expedice na koních do Patagonie a pobýval u indiánských kmenů.

Z Paříže na Ukrajinu
Není známo, kdy se nadchl pro létání. Známý je ale jeho příběh z roku 1900, kdy z Paříže startoval vzduchoplavecký dálkový závod při příležitosti letních olympijských her. Henry de La Vaulx neváhal a hned se společně se svým přítelem a společníkem Georgem de Castillon de Saint-Victor přihlásili. Celkem bylo v závodu šest posádek. Z Paříže odstartovali v balonu nazvaném Kantaur 30. září 1900 a severozápadní vítr je odnesl až do Polska, kde přistáli poblíž Varšavy. Celý let údajně absolvovali na tři etapy, kdy jejich balon letěl téměř 36 hodin, ulétl 1 925 km a přistál až u vesnice Korostyshiva u Kyjeva. Tuto cestu později popsal Hrabě de la Vaulx pro noviny Pearson's, kdy nezpochybnitelně popisoval města a pamětihodnosti, které ve vzduchu míjeli, počasí a teploty v různých nadmořských výškách. Uvedl, že několikrát během závodu byli na dohled jiného balónu, většího St. Louise, že jejich Kentaur vystoupal až do výšky 22 000 stop (6 706 metrů) a zažil teploty až -12 °C. (10 °F.). Změny teploty vzduchu způsobily, že se plyn v balónu rozpínal a smršťoval, a ten stoupal a klesal, jak se měnila hustota plynu. Poté, co oba aeronauti vyčerpali zásobu dýchacího kyslíku, otevřeli ventilační otvory balónu, aby sestoupili blíže k zemi. Jejich kotevní lano se zachytilo o několik stromů a Kentaur se krátce poté klesl na zem. Zde byli de La Vaulx a de Saint-Victor zatčeni a protože neměli cestovní doklady, byli nuceni strávit čtyři dni ve vězení a teprve poté se mohli vydat na cestu zpět.① 

Balony Zodiac
V roce 1906 založil de la Vaulx společně s Maurice Malletem společnost Zodiac, která začala stavět vzducholodě a později se proslavila hlavně výrobou záchranných nafukovacích člunů pro námořnictvo. S jednou ze vzducholodí Zodiac III. se zúčastnil v září 1909 aviatického setkání v Bresci, konaného při příležitosti tamních automobilových závodů. Vzhledem k tomu, že akce se účastnili velcí muži tehdejšího letectví Anzani, Curtiss. Leblanc, Caldera a další, "byla návštěva francouzské vzducholodě vítaným gestem, které přidalo na atraktivitě show, komise ale jen těžko mohla říct, s kým bude de La Vaulx soutěžit." ②

Velký úspěch společnost Zodiac zaznamenala v květnu 1911, kdy uskutečnila první let vzducholodě "Duindigt", v té době nejmenší vojenské vzducholodi na světě, určené pro Holandsko. V následujících dvou letech se de La Vaulx věnoval konstruování francouzské vzducholodě s pevným trupem, ale jak byl úspěšný jsme informace nenašli.

Ve stejném roce, kdy založil společnost Zodiac, inicioval De La Vaulx nejstarší a nejuznávanější soutěž v balonovém létání na světě Coupe Aéronautique Gordon Bennett neboli Pohár Gordona Bennetta, finančně podporovaný vlastníkem listu New York Herald, milionářem a sportovním nadšenecem J. Gordonem Bennettem mladším. První závod se uskutečnil 30. září 1906 právě v Paříži. V roce 1909 byl závod z jeho iniciativy převzatý Mezinárodní leteckou federací a bonus pro vítěze se z 12 500 zvýšil na 25 000 franků.③

V té době se také seznámil s inženýrem Victorem Tatinem, jedním ze zakladatelů Aéro-club de France④, a společně postavili v roce 1910 první a jediné letadlo. Jednalo se o jednoplošník, poháněný dvěma tlačnými vrtulemi za hlavním křídlem. Letová zkouška u Saint-Cyr-l'École ale nedopadla dobře a stroj byl hned při prvním letu zničený při havárii.

Ani šlechtický titul de La Vaulx nezachránil před mobilizací a po vypuknutí I. světové války narukoval k francouzskému balonovému letectvu. Zde velel vzducholodi ''Commandant Coutelle'', kterou však sestřelilo německé dělostřelectvo. Posádka měla ale štěstí – vzducholoď sice klesla k zemi, ale kromě drobnějších zranění se nikomu nic nestalo. Válku přežil a po jejím konci se opět vrhl do leteckých aktivit.

Nadále létal a jako zvolený viceprezident Mezinárodní letecké federace podnikal mezinárodní propagační cesty letadlem, kterých se snažil podporovat vznik národních leteckých klubů. Při cestě po USA ale letadlo, kterým letěl 18. dubna 1930 do Jersey City kleslo kvůli počasí natolik, že narazilo do elektrického vedení a havarovalo. V troskách letounu našli smrt všichni včetně Henryho Françoise Josepha de La Vaulx. Jeho tělo bylo následně dopraveno domů a pohřbeno na hřbitově v Rozoy-Bellevalle.

De La Vaulx jako literát
Jak jsme uvedli, De La Vaulx byl i autorem knih. Napsal několik pojednání o létání, ale na poli literatury proslul především jako autor dobrodružných románů.

Už v roce 1901 vyšlo u pařížského vydavatele José-Maria de Heredia jeho dílko Výlet do Patagonie, kde sepsal své pohledy na cestu a doplnil je o čtyřicet ilustrací z pobytu v této části světa. O rok později pak vyšla druhá kniha na téma Patagonie, nazvaná Starověcí obyvatelé břehů Colhué Huapi.

V roce 1903 napsal knihu Použití balónů podle teorie generála Meusniera, kterou v roce 1906 následoval spis Aerostation. Největšího uznání se dostalo knize Triumf letecké navigace: letadla, vzducholodě, vydané v Paříži u Tallandiera v roce 1911 a oceněné cenou Sobrier-Arnould Francouzské akademie o rok později. V roce 1921 se na trhu objevila jeho kniha Vítězové vzduchu; historie letectví: jeho sportovní začátky, jeho vojenské využití, jeho komerční úspěch (Paříž, Hachette) a v roce 1922 Aeronautika od svých počátků do roku 1922 (Paříž, Henri Floury).

Od roku 1908 začaly vycházet první z románů série Le Tour du monde de deux gosses, volně přeloženo jako Cesty dvou dětí kolem světa, napsané ve spolupráci s Arnouldem Galopinem⑤. Prvními svazky byly Cesta mraků (1908) a Cesta kolem světa v letadle (1910). Některé romány série Le Tour du monde de deux gosses rovněž později vycházely jako seriál v pařížských novinách a vydané byly také v edici Les Chevaliers de l'Aventure (Rytíři dobrodružství) rok po de La Vaulxově smrti.

Samostatně pak napsal a vydal v roce 1925 román Cent mille leagues dans les airs (Sto tisíc mil ve vzduchu, Paříž, Arthème Fayard) a už posmrtně vyšlo znovu i jeho románové dobrodružství Faire le tour du monde en avion (Cesta kolem světa v letadle, Paříž, Albin Michel, 1930).

Už je pro doplnění – posmrtně byla také sestavená a vydaná souborná publikace jeho literárního díla, nazvaná Bibliothèque du feu comte Henri de La Vaulx (Knihovna zesnulého hraběte Henryho de La Vaulx, Paříž, Bosse).

Česky až později
Knižní dobrodružství Henryho de La Vaulxe si mohli přečíst také holky a kluci v Československu. V nové samostatné zemi ve dvacátých letech vyvstal velký zájem o dobrodružství a do zájmu zejména mladých se dostaly dobrodružné příběhy z divokého západu, exotických zemí, ale také z leteckého prostředí. není divu, že na knižním trhu se začaly prodávat jak časopisy a knihy s texty českých autorů, tak překlady zahraničních prací. 

Mezi nimi byl i román Aeroplánem kolem světa. Ten nejprve vycházel v roce 1927 v I. ročníku časopisu Dobrodružný svět. Jeho ohlas byl velký, a tak jej v roce 1928 vydalo jako bohatě ilustrovanou knihu v češtině Nakladatelství Josef R. Vilímek. A nejednalo se o žádnou "hubenou" publikaci, měla více než 700 stran. Na titulní straně sice není uvedeno jméno Henry de La Vaulxe, ale to rozhodně nevadilo, aby se jednalo o často čtený román. 

Henry de La Vaulx získal již za svého života řadu ocenění, ať už na společenském, leteckém či literárním poli. Jen namátkou byl třeba rytířem Čestné legie, důstojníkem Řádu belgické koruny, rytířem Řádu Karla III, držitelem Velké zlaté medaile Akademie věd či Velké zlaté medaile Aeroklubu Francie. Celý seznam cen a vyznamenání najdete např. na wikipedii. Vedl zapálený a vášnivý život a zapsal se nesmazatelným písmem v prvních letech dobývání vzduchu člověkem do aviatické síně slávy, ale i do literatury. Své knihy psal v době, která byla mimořádně dynamická a zaznamenala rychlý (a brzy překonaný) technický vývoj. Přesto nemůžeme upřít de La Vaulxovi, že jeho knihy vzbuzovaly zájem o dobrodružství zvané létání nejméně tak, jako když dnes čteme zážitky jeho následovatelů.

① Celý příběh zde: https://www.thisdayinaviation.com/tag/henri-francois-joseph-comte-de-la-vaulx/

②⑥ Petr Demetz: Air show v Bresci, září 1909. Vydavatel: Farrar, Straus and Giroux, New York, NY, 2002. Celý článek zde: https://www.earlyaviators.com/evaulx.htm
③ Pohár letectví Gordon- Bennett. L´Aérophile revue ze dne vydání 1. ledna 1909. Str. 20
④ A také od 14. října 1905 prezidenta Mezinárodní letecké federace.
⑤ Nejspíše budete znát jeho dvoudílný román Patnáctiletý letec.